O irském tanci

PRVNÍ IRSKÉ TANEČNÍ KRŮČKY

Počátky irského tance sahají zřejmě až do dob druidů, provozujících rozličné rituální tance. Asi před 2000 lety přišli do Irska Keltové a přinesli s sebou svoji kulturu, která ovlivnila původní irské umění. Další vliv představovala christianizace Irska s příchodem svatého Patrika (431 n.l.), a dále pak invaze Vikingů v 8. a 9. století a Normanů ve 12. století. Právě severofrancouzští Normané do Irska pravděpodobně ve 12. století přinesli kruhové tance, oblíbenou zábavu francouzské šlechty.

Tanec se v Irsku stával populárnějším v 17. a 18. století, jak to dokládají četné odkazy a popisy v literatuře. Tehdy se také objevují sóloví tanečníci a irský step. Koncem 18. století v Irsku existovali četní taneční mistři, putující od vesnice k vesnici, doprovázení několika hudebníky. Ti učili zájemce nové kroky a šířili tance mezi lidmi. Každý region měl svého vlastního tanečního mistra a během trhů často docházelo k jakémusi soutěžení mezi jednotlivými tanečními mistry z různých území a jejich žáky. Tento způsob taneční osvěty se udržel až do počátku 20. století, kdy byl postupně nahrazován tanečními školami.

Irský tanec byl doprovázen hrou na dudy (bagpipe) a harfu. Tančilo se při různých příležitostech. Irské slovo "céilí" původně označovalo shromáždění lidí, kteří se sešli, aby spolu tančili, hráli na hudební nástroje a vypravovali si příběhy. Tančilo se také během svátků zvaných "féis", někdy spojených s tanečními soutěžemi. I dnes se pořádají různé soutěže v irském tanci. Konají se také mimo Irsko - například ve Velké Británii, v Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandě a v Jižní Africe. Od roku 1969 je v době Velikonoc v Irsku pořádáno mezinárodní mistrovství v irském tanci (World Irish Dancing Championship).

V dnešní době existují stovky céilí a setových tanců, které se mohou lišit dle regionů, ze kterých pocházejí. Některé z nich vycházejí z tradičních tanců, jiné vznikají nově. V mnoha zemích světa jsou dnes velmi populární irské taneční show jako například The Lord of the Dance, Feet of Flames, Riverdance, Gaelforce Dance aj.

IRSKÝ TANEC V ČESKÉ REPUBLICE I ZA HRANICEMI

České republika se v současné době může pyšnit několika tanečníky světové úrovně jako je Michal Zubalík (Hession School), Jan Klášterka (Ronan Morgan School of Irish Dancing) či Andrea Svobodová (Anne-Marie Cunningham School). Právě díky výše zmiňovaným tanečním představením není irský tanec již tolik exotický, jak tomu kdysi bylo. V České republice existuje několik desítek tanečních škol, tanečních kurzů a kroužků, věnujících se irskému tanci. Soutěžím v irském tanci se říká feis /feš/, a aby mohl tanečník soutěžit, je zapotřebí, aby jeho taneční škola měla kvalifikovaného tutora - učitele irských tanců, který má speciální zkoušky od An Coimisiún Le Rincí Gaelacha - tento učitel má titul TCRG (Teagascóir Choimisiúin le Rinci Gaelacha). Feise se pořádají po celém světě, téměř každý měsíc se koná jedna feis. Největším možným oceněním je získání titulu na světovém šampionátu - World Irish Dancing Championship. Na tuto soutěž je potřeba se kvalifikovat, což se některým našim tanečnicím již podařilo.

Česká republika nezůstává pozadu ani s tanečními představeními - mezi největší a nejznámější představení patří Swan Legend a Irské letokruhy.

DRUHY IRSKÉHO TANCE

Céilí a soft shoes

Céilí tance se tančí v měkkých tanečních botách - softy, a to jak ve formacích, tak v sólových tancích. Základním tanečním postavením je 5. baletní pozice na špičkách (vytočené nohy za sebou), vzpřímené držení těla a ruce zpevněné podél těla. V moderních choreografiích se však přidávají i ruce – např. ruce v bok. V irském tanci je vyžadovaná technika jako při baletu – propnuté špičky, kolena, vysoké rozsahy výkopů a vysoký odraz při výskocích, proto je velmi důležité se věnovat na trénincích nejen novým krokům, ale i procvičování baletních technik.

Ceilí také bývá doporučováno jako první styl irského tance pro začátečníky, na rozdíl od stepu, který je technicky náročnější. Mezi nejzákladnější ceilí tance lze zařadit tzv. Třicítku, což je 30 populárních tanců – patří sem např. Every Men Chance, 2-Hand Country Dance, An Lasair Reel aj. Nacházejí se v knížce s názvem Ár Rince Fóirne.

Step

Irský step je relativně mladým odvětvím irského tance, v Irsku se začíná objevovat během 18. století. Je charakteristický rytmickými údery stepek o podlahu. Na rozdíl od klasických stepařských bot nemají irské stepky plíšky, ale speciální pryskyřici. Původně se stepovalo na malém prostoru s nohama blízko u sebe, přičemž kroky se dělaly nízko nad zemí – tak zvaný styl Sean-Nós. Nejlepší tanečník irského tance se pak poznal podle toho, že dokázal zatančit i na soudku od Guinnessu – tradičního irského piva. Během 50. a 60. let minulého století se pak pojetí stepu změnilo a dnes se už běžně tančí i kroky z místa, do kruhu, či s různými otočkami. Stejně jako u ceilí platí u stepu potřeba dokonalé techniky, možná ještě lepší – všechny údery musejí být ve správném rytmu.

Setové tance

Setové tance se tančí v pravidelných formacích tanečních párů. Jeden set je tvořen zpravidla čtyřmi páry. Tance se skládají z několika figur v počtu dvou a více, většinou pěti až šesti. V rámci jednoho tance se mohou měnit různé rytmy - reel, jig, hornpipe, polka apod. Narozdíl od výše popsaných stylů se tančí na plných chodidlech a lze se s nimi setkat v některých irských hospůdkách.

TANEČNÍ OBLEČENÍ

Taneční oblečení můžeme rozdělit nejjednodušeji podle účelu - na tréninkové, soutěžní a kostýmy na vystoupení.

Tréninkové

Pro dívky i chlapce je doporučen volný lehký oděv – triko, tílko, kraťasy, krátká sukně, šaty, legíny apod. Oblíbenou součástí jsou i tepláky či taneční kalhoty, které ovšem většina lektorů nedoporučuje, neboť se kvůli „plandavé“ látce u kolen špatně odhaluje, zda má tanečník propnutá kolena... Dlouhé vlasy (jak u dívek tak u chlapců) se doporučují sepnout – při tanci se tanečník tak může plně soustředit pouze na tanec.

Obuv je závislá na typu vyučovaného stylu – buď jsou to "stepky" (tzv. hard shoes) nebo "softy" (pumps, ghillies, nebo prostě soft shoes). Možnou alternativou obou bot jsou "tréninkovky"či "jazzky"– ty ovšem díky své mohutnosti ztěžují u ceilí procvičování většiny prvků, při stepu se pak sám tanečník připravuje o možnost se sám opravit, neboť neslyší jednotlivé údery.

Soutěžní

I irský tanec podléhá módním trendům, proto se na feisích setkáte s různými barevnými i střihovými kombinacemi kostýmů – jak pro dívky, tak pro chlapce. Ovšem soutěžní kostým dívek i chlapců má jistá pravidla.

Dívky mohou soutěžit buď v jednodílných či dvoudílných kostýmech. Začínající tanečnice nejčastěji používají dvoudílný kostým – ten se skládá ze sukně – nejčastěji černé, a vhodného trika či halenky. Tyto části kostýmu často nesou vyšitý znak taneční školy. Nejčastěji se používají černé silonky, setkáte se však i s tělovými.

Jednodílný kostým, neboli kroj jsou vlastně šaty ke krku s dlouhým rukávem a délkou sukně nad kolena a šerpou, na které bývá nejčastěji vyšit znak taneční školy. Pokud taneční škola vlastní své kroje, soutěžící mají možnost si je na soutěž zapůjčit. Tanečnice v kategorii Intermediate mají právo na svůj vlastní sólový kroj neboli sólovky. Sólový kroj je pro tanečnici odrazem jejího tanečního ducha – tanečnice si ho nejčastěji navrhuje sama - barvu, střih, návrh výšivky...Sólovky s tanečnicí tvoří jeden celek – jsou polovinou její duše, jejího okouzlení irským tancem. Nedílnou součástí sólovek je paruka (kudrnatá, rovná) a korunka do vlasů. Pod sólový kroj, stejně tak pod ostatní šaty či sukně se nosí kraťásky, nejčastěji v barvě podšívky. Tělové silonky se používat nemusejí, záleží na tanečnici, ovšem nesmí chybět tzv. pudlí ponožky (Poodle Socks) – vysoké bílé ponožky, které se někdy zdobí třpytivými kamínky. Posledním doplňkem bývají třpytivé přezky na stepky.

Chlapci soutěží v dlouhých, většinou černých kalhotách, košili a vestičce ve výrazných barvách. Často je doplněna kravatou.

Kostýmy na vystoupení

Ty si každá taneční škola volí sama – dle konkrétní choreografie či fantazie školy – korzety, šaty na jedno ramínko, pánské barevné košile, kalhoty pro dívky, závoje na ruce, dlouhé sukně apod.

RYTMY

Reel – hudba v 2/4 nebo ve 4/4 taktu. Nejlehčí pravidelný rytmus, nejčastěji se učí jako první – tančí se v ceilí i ve stepu.
Light (double) jig – hudba v 6/8 taktu. Svižné tempo. Druhý nejzákladnější hudební i taneční rytmus. Typickými krokovými kombinacemi jsou tzv. „Rise and Grind“ a „Sink and Grind“, jigové kroky. Tančí se jen v ceilí.
Single jig – hudba v 6/8 taktu. Opět svižné tempo, avšak lehce odlišný (odlehčený) rytmus od Light jigu. Tančí se jen v ceilí.
Slip jig – hudba v 9/8, výjimečně v 12/8 taktu. Nejnáročnější, ale nejkrásnější z ceilí rytmů, velmi ladný, proto je tančen jen dívkami.
Heavy/Treble/Double jig – hudba je stejně jako Light jig a Single jig v 6/8 taktu, ovšem tempo je mnohem pomalejší, takže se používá pro step. Ačkoli má pomalé tempo, je velmi úderný a svižný. Bývá učen jako první rytmus ve stepu.
Hornpipe – hudba ve 4/4 nebo 2/4 taktu. Nejnáročnější stepový rytmus – neboť je neuvěřitelně pravidelný – všechny údery stejně přesné. Učí se jako poslední stepový rytmus.
Polka – hudba v 2/4 taktu. Podobná naší polce – jen je tančena v setech – skupinách po několika párech (nejčastěji 4 páry) – tančí se v ceilí i ve stepu.
Set Dance – neboli set, jde o sólový tanec ve stepkách. Skládá se ze dvou částí – první (tzv. lead around) je tančena od pravé i levé nohy, druhá část jen od jedné. Set je tvořen učitelem TCRG na speciální hudbu v jigovém či hornpipovém rytmu. Každý tanec je také jinak dlouhý a podle náročnosti kroků je možný výběr rychlosti. Je vytvořen speciálně pro tanečníky nejvyšších tanečních úrovní.
Traditional Set dance – neboli tradiční set, jedná se o tanec, který je schválen Komisí irského tance (Coimisiún le Rincí Gaelacha) jako součást taneční historie irského stepu. Tyto tance jsou stejné ve všech školách, pouze se mohou drobě lišit technickým provedením. Mezi tradiční sety patří např. St. Patrick’s Day, The Blackbird, Job of Journeywork, Garden of Daisies, King of the Fairies, Jockey to the Fair, Three Sea Captains apod.